Reminiscence na 12 století starou technologii

Druhou červnovou sobotu se v Modré nedaleko Velehradu na Zlínsku pokusili odlít zvon. Toto by nebyla až tak významná událost, nebýt toho, že se zvon odléval podle 12 století starého vzoru za použití technologie v té době používané – v hliněné peci vytápěné dřevěným uhlím. To vše v prostředí starého slovanského hradiště.

Ne, necestovala jsem v čase. Měla jsem jen možnost být při premiéře dvou dílů nového čtyřdílného doku-dramatu Cyril a Metoděj – Apoštolové Slovanů, jejichž 1 150 výročí příchodu na Moravu si v tomto roce připomínáme. a při té příležitosti vidět znovuzrození zvonu právě z té doby. Nápad se zrodil v hlavě starosty obce Modrá Miroslava Kováříka, autorem modelu a formy je mezinárodně známý olomoucký rodák a akademický sochař Otmar Oliva, pod jehož vedením také celý proces lití probíhal. Čestným hostem byl i pan Jiří Janošík, kterému se zvon od nelegálních slovenských hledačů podařilo odkoupit a jenž je autorem knihy Bojnianský zázrak, která o archeologických nálezech z oblasti Bojné pojednává.
Původní zvon, podle nějž byl model zhotoven, byl nalezen ve valu hradiště v oblasti Bojné nedaleko Nitry na Slovensku. Rok jeho vzniku je datován na začátek 9. století, je zachovalý jako jeden celek, pokud nepočítáme železné srdce, které se našlo v těsné blízkosti zvonu. O funkčnosti zvonu svědčí nález koženého popruhu, na němž bylo srdce zvonu zřejmě zavěšeno. Po odlití byl zvon, vyjma závěsného aparátu, který byl pohledově schován a byl ponechán v původním stavu, ještě vybroušen.

Technické parametry:
Výška zvonu 160 mm
vnější průměr úderového věnce 192 mm
tloušťka stěny 2–6 mm
hmotnost zvonu 2 180 g
délka srdce 170 mm
hmotnost srdce 200 g

Zvonová slitina obsahovala převážný podíl mědi s příměsemi cínu, olova, železa a stříbra. Zajímavé je, že zvon je složen ze dvou vrstev zvonoviny, materiál při výrobě zřejmě pochyběl a tak je rozdílné složení patrné i vizuálně.
Tavení zvonoviny probíhalo v hliněné peci, vytápěné dřevěným uhlím. V takových podmínkách lze stěží dosáhnout teplot, potřebných pro tavení (cca 1 000 °C), proto se celý proces podařilo dokončit až v brzkých ranních hodinách.

Originál zvonu objeveného v severovýchodní časti hradiště v Bojné na Slovensku. Podobné zvony z 9. století se kromě bojňanského dodnes v úplnosti zachovaly jen dva. Jeden v italském Caninu a druhý ve francouzském Saint-Benoit-sur-Loare. Zvon je nyní vystaven v Moravském zemském muzeu v Paláci šlechtičen v Brně.

Zkušební zvon, zhotovený jako pamětní s nápisy hlaholicí. Autorem textů je přední český byzantolog PhDr., Dr.h.c. Vladimír Vavřínek, CSc.ze Slovanského ústavu Akademie věd ČR.

Jiří Janošík, majitel zvonu z Bojné a autor knihy Bojnianský zázrak, zakladatel a donátor archeologické sbírky muzea Velké Moravy v Bojné, se zkušebním odlitkem, zhotoveným podle návrhu akademického sochaře Otmara Olivy.

Akademický sochař Otmar Oliva je také autorem několika desítek dalších zvonů, úpravy velehradské baziliky, ale také sochařského řešení výzdoby kaple Redemptoris Mater papeže Jana Pavla II. ve Vatikánu, výbavy interiéru kostela Marie Matky Církve ve slovinském Mariboru, je autorem kříže na Gerlachovském štítu a mnoha dalších děl. Žije na Velehradě, kde má svůj ateliér se slévárnou.

Tavení zvonoviny probíhalo v hliněné peci, postavené podle archeologických nálezů. Moderní zvonoviny obsahují 20–30 % cínu. Zvon z Bojné obsahoval cínu méně – 13–15 %.

Po 15 hodinách tavení je kelímek vytažen z pece a zvon odlit do připravené formy. Forma byla umístěna v písku a zakopána v zemi, aby chladnutí probíhalo pozvolna.

Odstraňování formovací směsi z odlitého zvonu se zhostil sám starosta Miroslav Kovářík. Forma byla vyrobena ze směsi antuky, sádry a zaarmována velkým množstvím drátu.

Archeolog a byzantolog Luděk Galuška s čerstvě očištěným odlitkem zvonu si pochvaloval čistý tón s dlouhým dozvukem. Na zvonu jsou ještě patrné licí kanály, které budou odbroušeny.

Bojnianský zvon se stal námětem i zlaté pamětní mince z mincovny v Kremnici.